Milan Nestarec

Naše šumivá srdcovka, vzniklá z touhy zachovat v lahvi mladost a energii, kterou má víno při svém přerodu ve sklepě. Moje věčné téma.

I zrod Dangeru byl velmi, ehm, energický: nalahvovali jsme tehdy v roce 2012 pět tisíc kusů s příliš vysokým zbytkovým cukrem a ze skladu lahví se stal sklad muniční, protože vlivem tlaku lahve začaly explodovat. Chvíli jsem těch pár hektolitrů zmizelých v kanále vydýchával, ale lekce zabrala, naučil jsem se chodit se vzorky do laboratoře, a když jsme si o pět let později poprvé s mou ženou otevřeli pokus č. 2, bylo to boží. Úplný životabudič. Ta energie, pochvalovali jsme si to tenkrát. Nekecám, pár metrů od nás v tu chvíli stál elektrický rozvaděč s takovou tou slavnou značkou Nebezpečí 380 V. A jméno i etiketa byly na světě, ve vteřině.

Fieldblend ze šató. Mladá vinice, které interně říkáme Firma, vysazená před pár roky vlastními silami. Vinice, ve které se pohybuju asi nejvíc, protože ju mám tady pod nosem. V podstatě první sběr a první víno odtud. Což je vždycky napínavý, jaký bude. Jsem rád, jak to dopadlo: bujný, živelný volnomyšlenkář. Často přísahám na staré vinice. Což pořád platí, ale… Naše je víno, které je ve finále důležitější víc, než jsem si myslel. I proto ten název. (Který, jak jste asi uhodli, původně vznikl trochu v narážce na Moje. A etiketa je zas narážka na ceduli začátku a konce obce, která stojí doslova 3 kroky od vjezdu do vinařství.)

Přiznávám, že mírné perlení nebyl úplně plán – víno pomalu kvasilo a myslím, že pořád ještě trochu jede doteď. Na začátku června 2022 jsem si tudíž řekl, proč toho nevyužít a nezavřít to do láhve, ať se fermentace dokončí pod korunkou. Ať se o část kouzla blahodárných kvasnic podělíme s těmi, co naše vína pijí rádi. A první ročník byl na světě.

Trošku funky divočina na nose. Hodně živá nervní kyselina, zároveň tě propleskne tříslo. Tomuto vínu sluší protřepaní s kalem před podáváním, jak k tomu vybízí i zadní etiketa.

UMAMI vzniklo původně jako víno pro doprovázení asijské kuchyně, kterou s mou ženou tak milujeme a často vaříme. (Cherchez la faim!) Dříve cuvée, teď čistý Tramín – jedna z nejstarších odrůd vůbec a předek mnoha dalších, takže sud s ním vnímám ve sklepě vždycky jako takovou “královnu matku”.

Vinice Achtele ho umí “udělat” krásně vyváženě a ukázat jeho aromatickou i svěží stránku. Je to historická poloha tvořící přírodní amfiteátr, což přirozeně vede k menšímu proudění vzduchu a sklonu k botrytidě v níže položené části vinice, zatímco horní část zraje pomaleji. Tento kontrast se snažíme uchovat v samotném víně – výsledkem je nečekaná harmonie opulence a rázné kyseliny, která neustále vybízí k opakovanému zkoumání.

Jak už jistě víte, Frankovka je Milanova srdcová červená odrůda a chtěl udělat i přátelskou, energickou verzi pro každodenní pití. Ale víno, které je prostě dobré, přístupné, easy but not simple… V Postmoderně nechtěli dát prostor jen jedné lokalitě, ročníku nebo úhlu pohledu, její síla spočívá v tom, že snoubí hned 9 hlasů. Žádný z nich ale nekřičí, nestrhává na sebe pozornost, spíš spolu tak pěkně civilně debatují.

Žádné naše víno nezrcadlí spraš více a lépe než právě toto. Úlehle jsou pro nás nová vinice, zároveň jedna z nejstarších, které máme – velmi ceněná a časem prověřená poloha vysazená v 70. letech. Cítím hrdost, že zde můžeme od roku 2019 taky hospodařit, alespoň na necelém hektaru. Spraš se zde mísí s malým množstvím vápna, což ve finále vínu přidává na důvtipu a charakteristickém projevu. Přesně to, co v naší White Labels řadě hledám.

Veltlín z Bilovic v krystalické podobě. (I proto název WTB, What the Bílovice, pomrkávající na dřívějšího odrůdového souputníka WTF. A zároveň dávající najevo, že těžiště tohoto vína není sklep/flor, ale osobnost samotné vinice.) Poděkování půdě a místu. Bezelstnost a kořeny. Pokora.

Toto víno se mnou za svou existenci prošlo nemalou charakterovou proměnou, od poměrně hardcore tříměsíční macerace čistého Pinotu Gris po elegantní červené, kde PG funguje jako most mezi dominantním Pinotem Noir a naší milovanou Frankovkou.

Zadní Hora je náš první vinohrad, vrácený po revoluci v restituci. Vysázený v roce 1988, stejně jako já sám. Srdcovka prostě. V roce 1987 totiž zasáhly Velké Bílovice obrovské mrazy, které zničily zdejší Frankovku, a socialistické družstvo ji tehdy (asi poměrně náhodně) v roce '88 nahradilo právě Rulandským šedým. Naštěstí to byly původní lokální klony, které jsou zodpovědné za tu intenzivní barvu. Tak intenzivní, že jeden můj soused vinař po ochutnání prvního ročníku (2013) naslepo prohlásil, že je to opravdu vynikající vavřinec nebo frankovka. Na mé přesvědčování, že to je přece PG, mi jen řekl, že to je zas nějaký můj podfuk. A jméno bylo na světě.

Postupně jsme pak zkracovali dobu ležení na slupkách a začali přidávat trochu Pinotu noir, pro jeho noblesu, až najednou v roce 2018 byl Podfuck opravdicky červený. Podfuk Podfucku? Pro mě právě naopak, našli jsme pro něj ideální projev, dělající čest této rané, lesem chráněné vinici.

Frankovka je něco, co pro mě není lehký. Ani produkovat, ani o tom mluvit. Vychází z mého nitra, mluví tiše, zvažuje každé slovo. Vidím v ní naději a přitom vím, že nedělá můj život snadným. Frankovka mě učí hledat a spolíhat se sám na sebe. Dokáže zastavit čas. Je jako ten nejjemnější parfém: umí rozněžnit, ale přitom stále utíká, musíš se soustředit, abys ho postřehl. Láska na druhý pohled, kroužíte kolem sebe a nevíte, jestli jste si souzení. I proto jsme jich zatím vypustili ven tak málo – až teď.

JIL pochází ze skvělé harmonické vinice Jung, kterou jsem dlouhodobě sledoval, až se mi ji konečně podařilo koupit. Dva hektary poctivého žižkovského jílu, s jižní orientací a keři kolem 30 let, s velmi nízkým výnosem (20 hl/ha, oproti místně povoleným 100hl).

Bílé Vidle, jedno z našich nejpopulárnějších vín, je v aktuálním ročníku 2019 ještě o level dál. Použili jsme do něj totiž i část hroznů, které jinak spolkne WTF a TRBLMKR, a je to strašně znát na jeho energii, myslím, že budete příjemně překvapení. Jinak tedy Veltlín, Neuburk, Sauvignon, Pálava a Rýňák, jen z malé části na slupkách - má to šťávu.

Šest velmi odlišných příběhů, osobitých podobně jako naše nejstarší vinice, ze kterých pocházejí. White Labels vína, naše “nejvyšší polička”, vypráví o hledání elegance při vší naší nedokonalosti.

Sada obsahuje vína:
TRBLMKR 2019
G&T 2019
UMAMI 2019
Podfuck 2019
WTB 2019
JIL 2019

Asi ne láska na první pohled, ale když si sednete, je to přátelství už na furt, takže po čase dokonce přestane být introvertní a rozmluví se. Postaveno na Neuburském – stará odrůda, která je teď na ústupu, protože má nízké výnosy a kompaktní hrozen, který ji dělá náchylnou na hnití. Ale já ji mám z mnoha důvodů rád. Skvěle se hodí na naši půdu a umí zrát, když se z původně neutrální mladosti postupně vyloupávají krásná terciární aromata pro ty, co si umí počkat.

Asi ne láska na první pohled, ale když si sednete, je to přátelství už na furt, takže po čase dokonce přestane být introvertní a rozmluví se. Postaveno na Neuburském – stará odrůda, která je teď na ústupu, protože má nízké výnosy a kompaktní hrozen, který ji dělá náchylnou na hnití. Ale já ji mám z mnoha důvodů rád. Skvěle se hodí na naši půdu a umí zrát, když se z původně neutrální mladosti postupně vyloupávají krásná terciární aromata pro ty, co si umí počkat.

Růžovka, ale ne tak docela. Fieldblend, původně založený na Regentu (stopa mého otce a devadesátek, kdy byla tahle německá PiWi odrůda in), Neuburgu a Rieslingu, aktuální třetí edice pak na Pinotu Blanc a Noir a Frankovce (protože našich pár hlav Regentu zmizelo spolu s vyklučeným Dornfelderem). Důležitější než odrůdy je ale fakt, že společně rostou na malém kusu naší vinice Slovenské, v její horní části s čistým sprašem a slabou vrstvou černozemě.

Název vznikl legrační náhodou: zkoušel jsem na lahve stříkat růžovým sprejem, na kterém je napsáno Fluorescent, nějak se mi to pak večer pomíchalo v hlavě a měl jsem za to, že na tom spreji stojí Transcendent. Což se mi moc líbilo jako znamení – rosé pod florem přece taky přesahuje všechnu smyslovou skutečnost, úplný Kierkegaardovský skok víry! Měl jsem ohromnou radost, jak mi to hezky filosoficky zapadá, než jsem druhý den ráno zjistil, že na spreji je ve skutečnosti napsáno Fluorescent (což vzhledem k jeho barvě není žádný prekvapeni). Ups. Ale na transcendentální schopnosti tohoto vína si i tak trvám.

Každá lahev ručně "etiketovaná" mnou, mým týmem a všemocnou fl(u)orescenční barvou.