Milan Nestarec, Strana 2

UMAMI vzniklo původně jako víno pro doprovázení asijské kuchyně, kterou s mou ženou tak milujeme a často vaříme. (Cherchez la faim!) Dříve cuvée, teď čistý Tramín – jedna z nejstarších odrůd vůbec a předek mnoha dalších, takže sud s ním vnímám ve sklepě vždycky jako takovou “královnu matku”.

Vinice Achtele ho umí “udělat” krásně vyváženě a ukázat jeho aromatickou i svěží stránku. Je to historická poloha tvořící přírodní amfiteátr, což přirozeně vede k menšímu proudění vzduchu a sklonu k botrytidě v níže položené části vinice, zatímco horní část zraje pomaleji. Tento kontrast se snažíme uchovat v samotném víně – výsledkem je nečekaná harmonie opulence a rázné kyseliny, která neustále vybízí k opakovanému zkoumání.

A přesně takto se narodil Atyp, červeno-bílý fieldblend z naší nové vinice. Nebylo vůbec plánu takové víno dělat, ale "Michalica”, kterou máme v nově nájmu, si prosadila svou. Je to vrchní část svahu v Moravském Žižkově, na spraši a černozemi, výsadba ze začátku devadesátek. Mimochodem, myslel jsem si, bůhví jaké nemám ampelografické skills, ale tato vinice mě pokořila. Najde se v ní dost Frankovky, Portugalu, Vavřince, pak nějaké modré PiWis, které nejsem schopen rozeznat, plus hodně Muškátu a trochu Veltlínu. Ani dcera dřívějšího majitele nám nebyla schopná říct, co všechno tam je. To ale vlastně vůbec nevadí, myslím, že to není tak podstatné – hlavně, že dává skvělé víno! Červený, mladý, aromatický, skvěle pitelný právě teď. Takový atypický...

Posbíráno dohromady, jemně pošlapáno, kvašeno v otevřené kádi po celou dobu fermentace na slupce. Zrání cca 8 měsíců v uzavřeném plastovém tanku, se kterými jsme kdysi začínali a teď je zkouším znovu používat, protože dýchají. Ne tak jak sud samozřejmě, ale víno z nich je vždycky "dál" než z nerezu, což se mi u tohoto materiálu líbí.

Jméno i etiketa vznikly podobně spontánně jako víno samo – chvíli jsme si s nimi lámali hlavu, měl jsem nápady extravagantní i tiše uměřené. Ale pak si to seplo, jak má: vzorem je nálepka s písmem Atyp, která na mě už před časem vypadla z knihy od typografky Petry Dočekalové. Dlouho mi ležela na stole, až jsem ji jednou při uklízení z legrace nalepil na nějakou lahev bez etikety. A nechal u sebe v kanceláři, kam vždycky někdo došel a ptal se zvědavě, čí je to víno… a tak jsem se rozhodl říkat, že moje, cha. Naštěstí autor písma, typograf Tomáš Brousil ze Suitcase Type Foundry, souhlasil, že nám AtypTM trochu propůjčí, a tak teď máme total pekyč: spontánní víno, spontánní label. Ideální pro všechny, co mají problém napasovat se do limitů a škatulek, jako já.)