Milan Nestarec

Toto jsou moje kořeny. Morava. Česká Republika. Moje chutě z dětství, když jsem poprvé ochutnal víno. Nevím jak líp to popsat, je to pro mě něco hodně osobního. Klasické lokální odrůdy Veltlín, Vlašák a Müller (hodně Mulleru, protože MT ze starých vinic je boží), z našich vinic Sahary a Slovenské. Tyto odrůdy se dávaly vždy k sobě, když se dělalo víno na všední den, tramín se pil hodobóžově jen v nedělu). Je to logické - Vlašák & co. nepřezrávaly, tudíž výsledné víno mělo nízký alkohol a dobře se pilo. Navíc mají solidní výnos, takže vína bylo hodně. A jsou neutrální, takže tě v něm neotravuje žádné agresivní aroma.

Klasické zpracování, živelnost, vysoká pitelnost. A přístupnost, díky které se o něj můžete rozdělit opravdu s každým, bez ohledu na jeho názor na naturálno. (Občas půl ve srandě, půl vážně říkám, že tato vína dělám proto, abych měl co nabídnout sousedům tady v dědině.)

Mimochodem, kvůli téhle stylové přístupnosti je Běl naše jediné víno, kam přidáváme síru (cca 30 mg/l celkové SO2). Neberu síru jako dogma - nepoužívám ji skoro vůbec, ale do Bělu se hodí, bez ní by víno nemělo charakter, jaký má. Jinak všechno normálně po našem: spontánní fermentace, krátké ležení na kalech, žádné čiření ani filtrace.

Dříve měl Běl stejnou etiketu jako White Labels, ale vzhledem k zásadně odlišné práci ve sklepě i charakteru vín to nedávalo moc smysl. Proto s ročníkem 2020 přišlo nové balení, jehož rukodělnost a jistá rustikálnost koresponduje s vínem uvnitř. Etiketa je vlastnoruční linoryt mé ženy Mirky; nová láhev mi připomíná dětství jednak tvarem a lidovou pivní zátkou (šroubovací uzávěr jsme opustili), jednak litrovým objemem, který jsme samozřejmě zachovali*. Toto jsme prostě my, přesně jak jsem chtěl.

Rok 2020 byl navíc perfektním momentem pro tuto změnu, protože po několika velmi teplých ročnících jsme se vrátili k tomu, co pamatuju jako děcko. Sklizeň až od poloviny září, déšť, mlhy, pláštěnky místo krátkého rukávu. Mnozí vinaři z toho byly otrávení, ale já jsem byl fascinován, vrátilo mě to do dětství. 2020 rovná se perfektní kyseliny, nízký alkohol, vyvážená aromatika, prostě Morava, jak ji mám historicky rád.

Pořád si rád dám doušek něčeho, co lehký kontakt se slupkou prožilo. Zvlášť na nedávné dovolené v mé oblíbené oblasti Collio/Brda, Mecce těchto vín, jsme jich s chutí vypili opravdu hodně. A taky vím, že spousta milovníků vína má tento styl naopak extrémně v oblibě, skoro neuplyne týden, aby se mě na “oranžádu” někdo nezeptal.

Tato vína mají zkrátka u nás ve sklepě pořád své místo, a pořídit Bělu a Nachu, našim litrovkám pro každodenní radost, nového skin contact sourozence byla jasná volba. Sdílí s nimi nejen objem, linoryt etiketu od mojí Miriš a krásné velké buclaté láhve, které jsme si opravdu zamilovali, ale taky právě extrémní pitelnost. Přecejen pořád dělám víno hlavně pro sebe, takové, jaké mě a mojí rodinu zrovna baví pít .) Tj. žádné brutální třísloviny a dlouhé ležení na slupkách, ale jemné, v nejlepším slova smyslu normální skin contact víno s dobrou energií, decentní aromatikou a jen náznakem “oranžovosti”.

Děláme ho z odrůd Chardonnay, Veltlín, Sauvignon a trochy Tramínu, z několika našich tratí v Bílovicích i Moravském Žižkově. Kvašení probíhá bez pošlapání, s méně než třetinou narušených bobulí a jen delikátním ponořováním klobouku během cca pěti až sedmi dní, prostě děláme všechno pro to, abyste Okr mohli vychutnávat po velkých doušcích. Pak zrání čistě v nerezu, po cca 11 měsících nalahvováno bez filtrace, čiření nebo přidané síry. Víno si vzalo si to nejlepší ze slupek všech zmíněných odrůd, je živelné, zábavné a tak akorát výřečné, prostě ideální společník.

Citace Milana Nestarce:

Slovy vinaře:

Máš hrozny Cabernetů Franc a Sauvignon, kvasíš je karbonicky, vylisuješ dřív než je finále, a pak dodáš mošt z Muškátu a Pálavy. Ale jen zlehka, protože i samotný carbo cabfrank umí zamotat hlavu. No a Paláva tam být musí, protože dodává lokální aspekt, který je pro nás vždycky důležitý.
Při dokvášení zavřeno do láhve. Mirné perlení a vibrace: zachovány, odebráno / přidáno: nic. Dělat červený s bublinkami je celkem těžká disciplína, protože taniny atd., ale doufám, že si společně se mnou řeknete, že tadytyto moje jsou Senza.

Jméno vzniklo právě z té italské fixace, nejen na Lambrusko, ale taky na italodisko a celou osmdesátkovou estetiku s ním spojenou, jak ukazuje i etiketa. (Která nakonec taky trochu připomíná mou devadesátkovou fixaci na Odpadlíka, Lorenzo Lamas ftw!) V italštině senza znamená “bez”, což je jednak konstatování skutečnosti, že víno nedostalo při výrobě žádný makeup ani aditiva, jednak náznak jeho bezstarostně letního charakteru.

Červené Vidle jsou postavené na Pinotu Noir, k tomu Frankovka, Cabernet Sauvignon a Franc. Dost karboniky, ještě víc pitelnosti. Nízká viskozita, nulová mineralita, žádný tanečky okolo. Prostě víno k jídlu a nic víc. Před podáváním pořádně podchlaďte.

Poprvé jsme to takto udělali v roce 2018 a bylo to tak skvělé, že dokonce ani já, jehož druhé jméno je "nedá se to ještě vylepšit", jsem nenašel nic k poštelování. Takže aktuální 2019 nabízí stejně návykový mix pinotového je-ne-sais-quoi s moravsky přidrzlou kořenitostí, a jen 10 voltů, ať to můžete pít furt. (Ostatně jsem se na vás připravil a máme to nově i v magnumkách.)